/ Vaše příběhy /

Vojenská preciznost

Vojenská preciznost

Vaše příběhy

13. září 2014

Autor:

Po mnoha rocích napadlo jednoho z nás sejít se u jednoho stolu a popovídat si. Přišlo nás dvanáct, kteří jsme dříve pracovali u jednoho papírenského stroje. Ten už byl prodán někam do Litvy. Nám už to nevadilo, protože jsme byli už buď dlouho v důchodu nebo dva mladší už čekali na důchod. Z počátku bylo o čem mluvit, ale to dlouho nevydrželo. Tak Jiří si vzpomněl jak si ho po patnácti rocích od ukončení vojenské přípravy na škole předvolali na Okresní vojenskou správu. To bylo ještě v době, kdy tyto vojenské úřady řídily všechno, co se v okrese týkalo armády.
Přivítal mne starší major a já jsem mu předložil pozvánku. Hned jak ji vzal do ruky prohlásil."Vy jste ten bordelář, co do dnešního dne ještě nesložil přísahu. A to jsme Vás ještě povýšili."Ještě chvíli povídal o mé nezodpovědnosti. Já jsme mu sdělil, že je to stejné, jestli padnu v případné válce s přísahou nebo bez ní. "Nechte těch familiárností a tady mi to podepište."A měl jsem přísahu za sebou.
Nejstarší z nás Jaroslav se přidal. To já jsem zvýšil stav naši armády o jednoho muže. Byl jsem už dva roky v důchodu, vlastnil jsem papír, že jsem byl vyřazený z naši armády, ale přesto mi přišlo oznámení z Okresní vojenské správy, že nejsem v jejich evidenci a ať se k nim dostavím. Já bláhový jsem si myslel, že to vyřídím telefonicky. To mobilní telefony u nás teprve začínali. Chyba, protelefonoval jsem hodně času a měl jsem za to, že je to vyřízené. Ale nebylo. Došla nová pozvánka a já jsem se rozhodl vojenskou zprávu navštívil. Tam sdělili, že v důchodu ještě nemohu být, protože se na mne vztahuje ještě vojenská povinnost. A vy v tom máte nepořádek. Vytáhl jsem svoji občanku a příslušná šarže do ní nevěřícně kouká. Zavolal ještě dalšího a ten se na mne obrátil s tím, že v tom dělám bordel. Mohl jsem odejít.
K těmto příhodám se připojil i Václav. Víte je to ještě z té doby, když jsme se připravovali na válku. Já, jako mnoho jiných, jsem vyfasoval v Terezínské posádce vojenskou výbavu pro první svolání. Byl toho plný vulkanfíbrový kufr. Manželka rozhodla, ať to hodím do sklepa. Tam to vydrželo několik roků až do doby vyzvání z vojenské správy, abych ty krámy odevzdal na posádce v Terezíně. Zajel jsem tam s tím. Nějaký staršina mi pravil:"Hoďte to tam na zem. Žádný papír o převzetí mi nedal a pak mne po pěti rocích pravidelně přicházeli od vojenské zprávy, abych
vyfasované věci odevzdal. Složitě jsem telefonicky vysvětloval, také psal, ale nebylo to nic platné. Náhoda tomu chtěla, že si mi postěžoval jeden můj podřízený jaké má s armádou potíže. Byly stejné jako u mne. Zajeli jsme na Okresní vojenskou správu a podařilo se to vyřídit.
Závěr byl jen jeden. Děláte nám v tom soudruzi bordel.
 
M.Prajbiš