/ Vaše příběhy /

Poslední zvonění Libáň

Poslední zvonění Libáň

Vaše příběhy

14. duben 2016

Autor:

Letos to už bude deset roků od  posledního setkání bývalých žáků obecní a měšťanské školy v Libání. Vzpomínám, jak každým rokem se našeho setkání zúčastňovalo méně a méně spolužáků. Život si vybíral koho ještě nechá zúčastnit se setkání s ostatními. Na poslední setkání se nás sešlo už jen šest. A to nás do školy chodilo třicet dva. A tak jsme naposledy prošli chodbou a třídami naši školy, vybavovali si kdo asi kde seděl a naši školu jsme se
smutkem opustili.
                 Tak jako při každoročním setkání nás naši potomci odvezli do restaurace Staré Hrady. A opět vzpomínky na dřívější mladší časy. Každý si řekl co považoval za důležité. Náš svolavatel Kremr nám sdělil, že je spřízněný s jedním známým hercem, už nežijícím. To zjistil při zkoumání původu svého rodu.
Dostal se až k době, kdy jeho předci byli údajně vladykové. Vytáhl z kapsy vizitky se znakem a před jménem měl napsáno vladyka. Aspoň ke konci života byl někdo. Každý obdržel jednu. Před vlastním obědem, jako vždy měla krátký pěkný proslov Dáša, kde zavzpomínala na to pěkné co jsme spolu zažili. I novému vladykovi připomněla jeho rošťárny s kterými zlobil hlavně holky a učitelský sbor. Nakonec přečetla krátkou básničku lidové básnířky. Protože se nám líbila, uvádím ji i pro ostatní.                                                                                                                                                                                         
                                                                                                     JEŠTĚ JEDNOU
 
                                                                                                      Ještě jednou vrátit se zpátky,
                                                                                                       projít domova vrátky
                                                                                                       se školní brašnou na zádech.
 
                                                                                                       Ještě jednou seběhnout z náměstí dolů,
                                                                                                        otevřít libáňskou školu,
                                                                                                        usednou v jejich zdech.
 
                                                                                                        Ještě jednou stát se žačkou
                                                                                                        malou vděčnou posluchačkou
                                                                                                        oči i srdce dokořán
                                                                                                        ještě jednou vrátit se k Vám.                                                                                                                        
                                                                                                        Lid.Ulverová Keblová