/ Různé /

Jožka Hanzlíček-Víchovský

Jožka Hanzlíček-Víchovský

Různé

10. červenec 2016

        M A M I N K A
                     
Údolí milé. V něm malá chatka,
kolébka snů, dětství a mládí
v ní bytost svatá, prostá má matka,
proto mě touha k domovu svádí.
 
K domovu svádí, k domovu volá
maminčin úsměv, srdečko lásky,
ach, kdo tu touhu v srdci mém zdolá,
nežli ta, kterou zdobí již vrásky.
 
Setře mé slzy mozolná ruka,
Které mi život do vínku dal,
ach, kdo by jiný životní muka,
matičko svatá, odejmul, vzal?
 
Nejvíce lásky z celého žití
dává mě bytost prostinká,
nechť jako slunko stále mně svítí
nejdražší ze všech maminka !
 
Při vyklízení půdy starého domu na Jičínsku jsem objevil malou knížečku, vytištěnou v prosinci 1944. Pod lupou jsem přečetl, že autor se narodil 19.května 1908 ve Víchové nad Jizerou a stal se nekatolickým knězem. Knížečku básní nazval "Země česká, domov můj. Po přečtení všech básniček (13) jsem si dovolil vám jednu zaslat. Mně
se líbila.
 
Petr Coufal,Jičí