/ Různé /

André Chénier - Žena básniřka zpívá

André Chénier - Žena básniřka zpívá

Různé

22. květen 2016

                                                                             Tvé spánky, mladíčku, se krví zbarvily,
                                                                             Když stojíš přede mnou, chlapecky spanilý,
 
                                                                             já blednu, zdá se mi, že ve mně krve není.
                                                                             Pojď, jsou i jiné hry než dětské dovádění.
                                                                             Máš, hochu, půvabnou, svěží tvář, plane ti
                                                                             a já ji nemohu vypudit z paměti !
                                                                             Rozkoš, mé překrásné dítě, spí na tvém čele,
 
                                                                             máš oči dívenek, jež dosud nejsou smělé,
                                                                             a dosud bílá hruď, pod šatem ukrytá,
                                                                             neví, jak vzdychá ten, v němž láska procitá.
 
                                                                            Všechno ti vysvětlím, pojď blíže uč se se mnou,
                                                                            máš duši bezelstnou, nedotčenou a jemnou,
 
                                                                            svěř mi ji, nebudu bázlivá jako ty,
                                                                            poučím tě, jak zní mučivé šepoty,
                                                                            pak při nevinné hře se zbavíš strachu
                                                                            a vrátíš v polibcích mým tvářím barvu nachu.
 
                                                                            Chci, abys ve chvíli, kdy noc už usíná,
                                                                            zlehka mi položil svou hlavu do klína.
                                                                            Až budeš spát, já dech zatajím ve své hrudi,
                                                                            rychle ho zadržím z obavy, že tě vzbudí.
                                                                            Svým lněným šátečkem mávnu:ať odhání
                                                                            z obou tvých půvabných tváří i ze skrání
                                                                            všetečné komáry, hlučné a neposedné,
                                                                            ten hmyz, co si tak rád na spící ústa sedne.