/ Historie /

Josef Hlávka, mecenáš

Josef Hlávka, mecenáš

Historie

12. únor 2019

Narodil se 12. února 1831 v Přešticích v rodině soudního úředníka. Byl výjimečně inteligentní a pracovitý. Po absolutoriu klatovského gymnázia vystudoval pražskou techniku, architekturu ve Vídni a věren svým zásadám se již jako hotový architekt ještě vyučil zedníkem. Nejprve pracoval ve známé vídeňské stavební kanceláři Šebek. Tento vídeňský Čech brzy rozpoznal Hlávkův obrovský talent a pracovitost, a tak když uvažoval o svém pokračovateli, neváhal a svoji firmu Hlávkovi odkázal. Na počátku Hlávkovy kariéry byl tedy dar. To si Hlávka zapamatoval nadosmrti.

Josef Hlávka obstál v tvrdé vídeňské konkurenci a už roku 1860 vyhrál soutěž na realizaci kostela Lazaristů podle plánů Friedricha Schmidta. Korektní průběh stavby mu vzápětí vynesl zakázku, o jaké se většině stavebníků mohlo jen zdát - monumentální novou dvorní operu ve Vídni. Stavba trvala 8 let a Hlávkovi vynesla úspěch finanční i společenský. A především další prestižní zakázky od církevních a státních staveb až po soukromé domy.

Také málokdo ví, že nebýt Hlávky, možná by nebylo Karlova mostu. Když ho v roce 1890 poškodila povodeň a uvažovalo se o jeho strhnutí, Hlávka vypracoval odbornou expertízu na jeho záchranu a rekonstrukci ze značné míry sám financoval.

Výrazně ovlivnil dostavbu chrámu sv. Víta, dohlížel při provádění stavby Národního muzea, zasloužil se o vznik pomníku sv. Václava na Václavském náměstí. Finančně se podílel  i na rekonstrukci chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, financoval opravu barokního kostela v Přešticích, dohlížel na přestavbu Karlštejna.

V novogotickém slohu vyprojektoval na svou dobu moderní Zemskou porodnici U sv. Apolináře. Zakázky se mu doslova hrnuly. Ale rok 1869 přinesl v jeho životě tragický obrat. Vyčerpán usilovnou prací ochrnul, dokonce částečně ztratil zrak. Aby se zotavil, přestěhoval se do Lužan, kde si přestavěl zámeček tak, aby se mohl snáze pohybovat a pokračovat v práci.

První manželka Marie se o něho pečlivě starala. Po její smrti se zdrcený, leč uzdravený Hlávka ještě více pohroužil do práce. Podruhé se oženil, když mu bylo 55 let. Vzal si klavírní virtuosku a zpěvačku, tehdy 43 letou Zdeňku Havelkovou. Ta se zase zasloužila o to, že lužanský zámek se stal mekkou českých umělců. Hlávkovy pohostinnosti zde užívali takoví umělci jako Mařák (témuž umožnil stáž v Paříži u slavného Augusta Rodina), Hynais, Brožík, Ženíšek, Švabinský, Aleš. Pro inspiraci sem zajížděli Vrchlický, Sládek, Myslbek. Častým návštěvníkem zde byl také Antonín Dvořák, který tady složil operu Čert a Káča a Moravské dvojzpěvy. Zde začala spolupráce Suka se Zeyerem na Radúzovi a Mahuleně. Oskar Nedbal na zámku strávil dokonce část své svatební cesty. Není tajemstvím, že většinu z jmenovaných Hlávka finančně podporoval. To se týkalo i mladých malířů, kteří si sem přicházeli vyprosit stipendia pro svá zahraniční studia. Hlávka si vždy, dříve než peníze vydal, ověřil, že dotyčný má skutečně talent. Nejdříve museli  namalovat nějaké jím zadané téma. Obrazy jsou dodnes součástí zámecké expozice.

Jeho snem bylo vybudování České akademie. Vyplnil se mu roku 1890, z velké části na základě jeho vlastního anonymního (!) daru 200 000 zlatých. Celkem 1 466 000 zlatých věnoval na nejrůznější národní účely. Když bezdětný Josef Hlávka ve svých 77 letech 11. března 1908 umírá (pochován je v rodných Přešticích), zanechává po sobě majetek za neuvěřitelných 7 000 000 tehdejších korun! Dnes by to v přepočtu na naši měnu dalo přes 3 miliardy korun českých. A považte - to všechno odkázal Josef Hlávka českému národu! Tak proč to stále ví jen tak málo Čechů?

Závěť pochází z 25. ledna 1904, takže přišla v době, kdy svět žil prvními Nobelovými cenami. I proto občas bývá Josef Hlávka nazýván českým Nobelem. Není to ale moc přesné - hned z několika důvodů: Nobel na rozdíl od Hlávky nesledoval národní cíle a nepodporoval nadané studenty. Rozdíl je ale i v tom, že na Nobela svět nezapomněl, kdežto na Hlávku jeho národ málem ano. Jeho památka nebyla nikdy příliš uctívána ani v nově vzniklé první republice. Také komunisté nemohli přijít Hlávkovi na jméno – byl přece jen kapitalista! No a dnešní doba, která úspěšnost poměřuje především penězi,  lhostejno jak nabytými, ta že by Josefa Hlávku oslavovala? Vždyť Josef Hlávka svým odkazem přímo burcuje k mecenášství a korektnímu jednání při podnikání bez korupce! To se dnešní movití Češi  budou ještě muset hodně učit. Ostatně stará moudrost praví, že kdo nabyl majetku mocí, těžko nabude rozumu jak jej spravovat.

-erjé-