/ Historie /

Jak vznikal advent?

Jak vznikal advent?

Historie

12. prosinec 2018

         Advent je jedním z hlavních témat liturgického roku. Když někdo, dokonce i člověk, který má s vírou jen málo společného, uslyší slovo "advent", tak ví, že je to jakási příprava na vánoce. 

         Když se jedná o podobu adventu, tak dnes toto liturgické období začíná prvními nešporami první adventní neděle, tj. neděle nejbližší datu 30. listopadu (svátek sv. Ondřeje - apoštola). Může to být v rozmezí od 27. listopadu do 3. prosince, proto délka adventu se může pohybovat od 22 do 28 dnů, ze kterých jsou čtyři neděle, nazvané první, druhá, třetí a čtvrtá adventní. Advent končí před prvními nešporami, kterými začíná slavnost Narození Páně. Občas bývá čtvrtá neděle adventní zároveň i vigilií slavnosti Narození Páně.

        Když se však vrátíme k začátkům křesťanství, kdy se tvořil liturgický rok, tak s překvapením zjistíme, že liturgická praxe a podoba adventu se krystalizovala více než tisíc let.

         Samotný pojem advent pochází z latiny, kde slovo adventus znamená příchod. Staří Římané používali tento pojem mj. na vyjádření skutečnosti, že vyšší úředník nebo panovník byl uveden do svého úřadu.

        V začátcích křesťanství pojem adventus nebyl jednoznačný a byl používaný jako jedno z označení Vánoc nebo svátku Zjevení Páně čili Epifanie (6. ledna). Až od 4. století se pojem advent užívá jako název liturgického období přípravy na tyto svátky.

          Počátky adventu v západním křesťanství sahají do prvních let 4. století. Španělsko a francouzská Galie jsou místa, kde se advent začíná prožívat jako přímá příprava na svátek Zjevení Páně - Epifanie. V galské církvi byl advent prožíván jako čas pokání spojený s postem, vnitřní usebraností a soustředěním.

         Ve španělské církevní provincii advent začínal 17. prosince a končil Epifanií - 6. ledna. Hlavní důraz byl kladen na liturgii a věřící se měli povinně každý den zúčastňovat bohoslužeb.

         Od 5. století advent je již chápán jako příprava na svátky Narození Páně. Ve Francii advent začínal většinou 1. prosince nebo i 11. listopadu a hlavní adventní úkony byly: půst třikrát do týdne /pondělí, středa, pátek/ a různé každodenní skutky kajícnosti. Jako zajímavost můžeme uvést, že se v některých církevních provinciích advent podobal postnímu období před velikonocemi. Z tohoto důvodu trval 40 dnů a měl vysloveně charakter pokání, stejně jako období postní.

        Během 8. a 9. století byla délka adventu v různých místních církvích různá. Jako příklad uveďme Španělsko, kde adventní období začínalo 30. listopadu a občas již 1. listopadu či dokonce i 24. října.

        V římské církvi se s praxí adventu setkáváme od 6. stol. Začínal dva týdny před vánocemi. V tomto čase při bohoslužbách bylo čteno evangelium o působení sv. Jana Křtitele a také o Zvěstování Panně Marii. Od času papeže Řehoře Velikého († 604) měl advent 4 neděle a byl především liturgickou přípravou na příchod Ježíše Krista. Skutky kajícnosti v tomto liturgickém období nebyly praktikovány. V 8. stol. má často advent v Římě i 5 nedělí.

       Synod, který zasedal v roce 999 ve francouzském Orleánsu, sjednotil římskou i francouzskou či respektive galskou adventní praxi a položil hlavní důraz na liturgickou přípravu na příchod Ježíše Krista.

       Během 11. a 12. století pronikly do liturgie adventu prvky pokání, které byly vyjadřovány fialovou barvou mešního roucha, vynecháním Gloria (Sláva na výsostech) a omezením květinové výzdoby či zpěvů.

       Můžeme říci, že díky reformám, které vzešly z opatství Cluny, je od 13. století praxe a podoba adventu stejná pro celou Západní církev.

       -erjé-