/ Historie /

Dobrá královna Anna Česká

Dobrá královna Anna Česká

Historie

20. červenec 2018

Přestože si byly Čechy a Anglie na středověké poměry velmi vzdáleny, existovalo ve 14.století vzájemné povědomí přinejmenším v otázkách církevních a mocensko-politických. Již Václav II. vyslal roku 1302 svého kaplana Gotfrieda ke dvoru anglického krále Eduarda I. se žádostí o ostatky Thomase Becketa, sám Karel IV. zvažoval zase po smrti své první manželky (1348) sňatek s Isabelou, dcerou Eduarda III. Nebývalý rozvoj vzájemných kontaktů však obě země zažily až na sklonku století, kdy byla do Anglie provdána princezna Anna Lucemburská (*11.7.1366), aby tak stvrdila anglo-říšskou spojeneckou smlouvu a stala se anglickou královnou.

            Po téměř půldruhého roku trvajících jednáních o spojenecké smlouvě Václav IV. přislíbil 1.září 1381 mimo jiné provdat svou sestru Annu za anglického krále Richarda II.

Princezna Anna byla sedmým dítětem Karla IV., její matkou byla Alžběta Pomořanská. Na svou dobu byla velmi vzdělaná, mimo češtiny ovládala též latinu a němčinu. Později údajně vlastnila i evangelia v anglickém jazyce.

Pravděpodobně v říjnu 1381 se princezna Anna s doprovodem vydala přes Brusel (zde navštívila svého strýce Václava a tetu Janu Brabantskou), Gent, Bruggy, Gravelines do Calais (tehdy anglický přístav), kam dorazila začátkem prosince téhož roku. Zde ji čekali lidé z králova bezprostředního okolí: John Holland, Richardův nevlastní bratr, John Montague, hofmistr, a rytíř Simon Burley, králův vychovatel. V druhé polovině prosince vyplula princezna Anna poprvé na moře, její přistání v Doveru bylo poznamenáno nehodou, kdy se její loď potopila v silné bouři chvíli poté, co z ní Anna vystoupila.

Na anglické půdě čekalo přivítání, v jehož čele stál sám vévoda z Lancasteru, Jan z Gauntu. Králův strýc Annu doprovodil do královského hradu Leedsu nedaleko Maidstonu, aby zde oslavila vánoce. V polovině ledna ji vévoda odvezl ke královskému dvoru v Elthamu a krátce nato byla formálně přijata zástupci města Londýna. Při této příležitosti poprvé spatřila svého nastávajícího chotě, který již v prosinci odročil jednání parlamentu a posléze sezval preláty a barony z celé Anglie na královskou svatbu.

Svatební obřad vykonal 20.ledna 1382 Robert Braybrook, bývalý králův sekretář, jmenovaný za své zásluhy při jednání o sňatek londýnským biskupem. O dva dny později William Courtenay, nový arcibiskup z Canterbury, provedl korunovaci nové královny. Anna dostala svatební dar od vévody z Lancasteru a na její počest byl ve Smithfieldu uspořádán rytířský turnaj, kterého se jistě zúčastnili i rytíři z Čech.

Anna Lucemburská si v anglických dějinách vysloužila pověst „dobré královny Anny“. Faktem zůstává, že bezprostředně po jejím příjezdu bylo uděleno množství individuálních milostí pro rebely nedávno potlačené selské vzpoury – a to na žádost královny Anny. Podruhé se Anna objevuje na politické scéně jako milosrdná královna v období let 1386-1388, kdy se Richard střetl s parlamentní opozicí. O čtyři roky později pak byla udělena na žádost královny milost městu Londýnu, které bylo zbaveno svobod za nezákonné jednání.

Dvorský básník Geoffrey Chaucer (bylo mu v době Anniny a Richardovy svatby 31 let), autor slavných Canterburských povídek, vylíčil ve své básni Annu v postavě thrácké královny Alkesty jako symbol dobroty a věrnosti. Ale i další současníci ji tak viděli: byla to dobrá, laskavá královna. Nic se nedozvídáme o tom, že by princezna byla krásná. On totiž její půvab vězel v její osobnosti. Už dva roky před svatbou o ní prohlásil Richard, že je přes své mládí široko daleko vyhlášena pro svou dobrotu. Asi to byl tento druh Annina půvabu, který jinak rezervovaného Richarda okouzlil. Anglický panovník našel v české princezně nejenom svou královskou partnerku, ale i milovanou a milující ženu.

Osobní vztah obou manželů byl po celých dvanáct let jejich svazku velmi těsný. Oba byli zhruba stejného věku a většinu času strávili společně nebo udržovali aspoň písemný kontakt. Bohužel potomka se nedočkali. Anna Česká podlehla ve věku 28 let neznámé epidemii a zemřela 7.června 1394 v královském paláci Sheen. Nešťastný Richard pak nařídil zámek zbourat. Ostatky královny byly uloženy v hrobce, kterou pod Chaucerovým dohledem vybudoval ve Westminsteru v kapli Eduarda Vyznavače architekt Henry Yvele; král pak hrobku pravidelně navštěvoval ve výroční den Anniny smrti. Z Richardova rozhodnutí leží náhrobní sousoší královského páru bok po boku, ruku v ruce – Anna byla vůbec první anglickou královnou, která měla sdílet hrobku se svým chotěm. Sám Richard však byl po svém uvěznění a zavraždění (1399) nejprve pohřben v King‘s Langley a do společné hrobky byl přenesen až roku 1413 Jindřichem V.

-erjé-