/ Cestování /

Hrusice (Praha - východ)

Hrusice (Praha - východ)

Cestování

20. květen 2016

      Připomínají se roku 1205  mezi statky kláštera ostrovského, fara ze 14. století. Obec se rozkládá kolem podélné návsi  na jejímž západním konci je kostel se zrušeným hřbitovem. Pamětní deska na malíře Josefa Ladu  na domě č. 15, který stojí na místě jeho rodného domu.

      K Hrusicím neodmyslitelně patří Josef Lada  a jeho tvorba. Ladovy pohlednice k Vánocům a Velikonocům  nás provázejí celá desetiletí. Malířova fantazie a čas vykonaly své, takže spíš než ladovskou vesnici, objevíte vesnici Ladovu, kde je jeho odkaz živý dodnes. Dle průvodkyně Martiny Svobodové snad jen ten kostel, kdyby jste ho vyfotili zasněžený by byl reálným předobrazem Ladových zimních obrazů a dal by se v Hrusicích najít.
       V malířově letním sídle z třicátých let je dnes Památník Josefa Lady. Ten je plný Ladových obrazů, z kterých se dá vyčíst co maloval nejraději a jak vycházel ze skutečnosti. I laik při prohlížení obrazů si povšimne, že na nich něco nehraje. Ten zasněžený kostelík je jednou natočeny doleva, podruhé doprava, jednou má věž špičatou, podruhé baňatou a vždy stojí na kopci, přičemž ve skutečnosti stoji v rovině s hospodou na návsi. Ve svých obrazech spojil všechny hezké věci dohromady, aby to byla větší idylka. Vánoce koncem 19. století  v malé vesnici nijak idylické nebyly. Lada vyrůstal ve velmi chudých podmínkách, což se týkalo  obecně tehdejších Hrusic. Na stromečku měli  jablíčka, oříšky a dárky se téměř nedávaly. 
       S Ladovými obrázky - ilustracemi se setkáváme v různých knížkách. Nedávno jsem si listovala v knize Zlatý věnec a viděla jsem tam hodně veselých postaviček. Zvířátka jsou dobře živená, domečky svítí jasnýma barvami. Dnešní Hrusice jsou součástí Ladova kraje, který nabízí návštěvníkům procházku naučnou stezkou s názvy  jako Cesta kocoura Mikeše nebo Pohádkové Hrusice. V obci nás vítají malované cedule na fasádě a v interiéru hospody u Sejků. Hospodský Antonín Sejk je skutečná postava, byl Ladovým dobrým přítelem a je zachycen i na známém obraze Rvačka v hospodě, kde zobrazil i další sousedy z Hrusic.
       Současné Hrusice žijí díky Lady  a to hlavně o víkendech a prázdninách, chodí sem rodiny s dětmi, turisté, jezdí sem školy, školky i zájezdy senioru. My jsme se do Hrusic vydali poprvé z nedalekých Jevan na koncert operních a operetních melodií do místní sokolovny. Obec se nám líbila a líbil se nám i koncert. Druhá návštěva se uskutečnila při příležitosti srazu rodáků a přátel Hrusic. Protože se nám v Hrusicích líbilo a líbila se nám i myšlenka přátel Hrusic, navštívili jsme tuto akci. Byli jsme mile překvapeni a cítili jsme se tam opravdu dobře. Překvapila nás návštěvnost, sokolovna praskala ve švech. Na stolech byly talíře posvícenských koláčů. Program byl bohatý a zdařilý. Dokonce jsme byli pohoštěni párky a pivem. Celá sláva končila taneční zábavou. Obdivovali jsme lidičky, kteří tuto akci zorganizovali a konstatovali jsme, že je obec dobře vedená. Třetí návštěva se uskutečnila loni v listopadu. Prošli jsme vesnicí a zastavili jsme se v hospodě u Sejků. Hospoda byla plná. Dali jsme si martinskou husu, ta se však nevyvedla, byla značně tuhá. Přes tento kulinářský nedostatek se nám Hrusice líbí a budeme se sem rádi vracet. 
 
Dagmar Říčany